České ukolébavky
Slovo ukolébavka je odvozeno od slovesa kolébat. Kolébání dítěte v kolébce nebo v náručí bylo doprovázeno tichým monotónním zpěvem, nejčastěji matčiným. Většina českých ukolébavek má omezený tónový rozsah a pravidelný rytmus, v textu se opakuje jednoduchý motiv. Třebaže Česká republika je malá, ukolébavky z Čech se výrazně liší od ukolébavek z východní či jihovýchodní
Moravy. Ukolébavky z východní Moravy jsou často jednoduché popěvky užívající tři tóny, české ukolébavky jsou melodicky složitější. Hodně českých ukolébavek je založeno na durovém trojzvuku,
v moravských se s intervalem nakládá volněji. Spousta ukolébavek existuje v různých verzích, které se mohou lišit užitým dialektem, výběrem slov či jejich uspořádáním, mírně i melodií. Na východě Moravy u hranice se Slovenskem je několik oblastí, kde je folklórní tradice stále živá, lidé dodnes zpívají
a lze tu slyšet i ukolébavky, přinejmenším od babiček a prababiček. V Čechách se ukolébavky zpívají daleko méně, rodiče a prarodiče uspávají děti spíše vyprávěním nebo čtením pohádek.

Historie
V 19. století, zejména v době českého národního obrození, bylo několik sběratelů národních písní včetně ukolébavek, např. Karel Jaromír Erben, František Sušil a František Bartoš, kteří shromáždili od lidí na venkově tisíce písní. Jednu z nejkrásnějších a nejznámějších lidových ukolébavek Hajej, můj andílku užil český skladatel Bedřich Smetana v opeře Hubička; pro tuto operu složil také ukolébavku Letěla bělounká holubička. Leoš Janáček zaranžoval ukolébavku, kterou v r. 1633 Jan Ámos Komenský zařadil do svého Informatoria školy mateřské, prvního systematického evropského programu zabývajícího se cíli a metodami předškolní výchovy. Ve 20. století někteří skladatelé přepracovali lidové ukolébavky nebo složili nové, často použili texty známých básníků, např. Jaroslava Seiferta. Tyto ukolébavky lze slyšet na koncertech v přednesu pěveckých sborů.

Jazyk
České ukolébavky většinou začínají slovy spi, spinkej, hajej, dadej, nynej, halí, belí, halaj, belaj, buvaj. Třebaže všechna tato slovesa jsou obměnami slova spi, jsou mezi nimi nepatrné rozdíly:
dadej, nynej je v českých ukolébavkách, belaj, buvaj je v ukolébavkách z východní Moravy; hali, halaj je obdoba českého hajej v moravských ukolébavkách.

Obsah
Co se týče obsahu ukolébavek, dítěti je často něco slíbeno, usne-li: jabka, hrušky, maliny, něco dobrého, klobouček, bubínek, sokol apod. Méně častá je naopak výhrůžka toho, co se stane, eusne-li a bude plakat, např. vyklopení z kolébky a hození do rybníka. V některých ukolébavkách se očekávaná výhrůžka změní ve slib dárku: uteču ti, uteču ti do zahrádky, do zahrádky na karlátky. Velmi často je dítě ujišťováno o matčině lásce k němu, někdy také o péči andělíčků během spánku případně ochraně Pánaboha – Pámbu bude s tebou spáti, andělíčci kolébati.